Vinařství v Rakousku od doby ledové po dnešek
Více než před 60 miliony lety došlo na Zemi ke vzniku prvních rostlin divoké vinné révy. Po poslední době ledové, v teplém postglaciálním období (před 10 000 až 5 000 lety), se vinná réva stěhovala podél Dunaje na severozápad. Člověk, již jako"homo sapiens", nacházel v těchto místech volně žijících révy, které jsou považovány za předchůdce dnešní kulturní vinné révy se všemi evropskými kultivary. Vykopávky ukázaly, že v oblasti dnešního Rakouska již staří Keltové a Ilyrové v dávných předřímských dobách začínali pěstovat a zpracovávat hrozny těchto vinných rév.
Tak byly ve vinařské obci Zagersdorf (oblast Burgenland) nalezeny hliněné nádoby se zbytky semen z hroznů vinné révy, pocházející přibližně z roku 700 př.n.l. Pod římskou nadvládou bylo nařízeno pěstovat kultury vinné révy v jižním Štýrsku v Leibnitz (Flavia Solva), v Eisenbergu v jižním Burgenlandu u Neziderského jezera a podél Dunaje, v oblasti Carnuntum, Vindobona (Vídeň), Aquae (Baden), Augustianis (Traismauer) a Favianis (Mautern). Ještě jeden pozoruhodný údaj z římské doby: roku 228 n.l. zrušil císař Probus nařízení císaře Domitiana z roku 91, který zakázal pěstování vinic na sever od Alp, ve snaze usnadnit zásobování vojenských sil a podpory rozvoje římských legionářů.
Během migrací různých národů v prvních stoletích našeho letopočtu byly všechny vinice vážně poškozeny, taprve vláda Karla Velikého (742-814 n.l.), přinesla výrazné zkvalitnění v pěstování vinné révy a výroby vína (první vzoy vinic, třídění odrůd, nová technologie v lisování hroznů). Darování vinic do majetku klášterů bylo spojeno s požadavkem, aby kláštery šířily dále pěstování a kulturu vína. Po roce 955 n.l. byly kláštery a konventy - Niederaltaich, Tegernsee, Freising, Passau, Kremsmünster a Salzburg, ale také kláštery cisterciáků z Burgundska – největšími průkopníky v pěstování a výrobě vína. Ve Wachau, v okolí kláštera Klosterneuburg, v oblastech Thermenregion, v Burgenlandu a Štýrsku převzali v této době první místní farmáři znalosti o pěstování hroznů a výrobě vína. Kromě církve se tak vinice dostávaly stále více do majetku šlechty.
Ve 13.století, kolem roku 1250 se vinice rozšiřovaly do západních provincií, jako je Salzburg. V roce 1359 vévoda Rudolf IV zavedl ve Vídni první daň z vína. V 15.století byly zaznamenány některé extrémně silné ročníky v množství vyprodukovaných hroznů vína. Například v roce 1456 bylo tolik vinného moštu,že na rozkaz císaře Fridricha III.byl mošt použit pro míchání malty pro stavbu věže svatého Štěpána ve Vídni a v roce 1499 bylo nařízeno výrobcům vína zřizovat v suterénech domů takzvané "Heurige" (předchůdce dnešních vináren), určených ke konzumaci nadprodukce vína. Mělo to však nepříjemný vedlejší efekt: mnoho lidí se upilo až doslova k smrti, spotřeba na osobu byla v této době skoro 180 litrů na rok (dnes je to téměř 30 litrů). Na počátku 16.století došlo k největšímu rozšíření vinic. Vína ze západní maďarské části země (současný Burgenland) se šířila do Čech, Moravy, Slezska a Pruska. Z té doby (1526) je také první záznam o výrobě velmi sladkého vína v kategorii Trockenbeerenauslese v obci Donnerskirchen. 17.století přineslo drastické nezdary, počínaje těžkým daňové zatížení výroby, přepravy, skladování a prodeje vína a také silná konkurence ve vaření piva. Později přišly náboženské války a zejména třicetiletá války. Teprve 18.století přináší další rozkvět v kultuře vína: Marie Terezie a Josef II byli největšími reformisty i v této oblasti. Zavedení obecné jednotné daně v roce 1780 a hospodářské oživení vedlo k rozvoji vinohradnictví a obchodu s vínem. Císařský patent Josefa II ze dne 17. srpna 1784 povoluje vinařům prodávat a rozlévat ve svých domech vlastní vyrobené víno, ovocné mošty a jídlo ve všech obdobích roku. Tak se zrodily legendární „Heurige“ – malé vinárny a restaurace místních vinařů, které nyní upravuje zákon ve spolkových zemích Vídeň, Dolní Rakousy, Burgenland a Štýrsko.
Další krize přišla v 19.století a to vinou chladnějšího období a zavlečením houbových chorob z Ameriky - Oidium (padlí) a Peronospora (plíseň révy vinné), další tragédie přišla v roce 1872, kdy Mšička révokaz (Viteus vitifoliae) zničila většinu vinic ve střední Evropě, a trvalo desítky let, než se podařilo škody napravit a to díky roubování na potomky evropských révokazům odolných amerických podnoží a zakládáním nových vinic. V této době začíná svůj triumfální pochod Rakouskem odrůda Veltlínské zelené. V důsledku révokazové krize a problémů s prodejem byly zakládány vinařské kluby, svépomocné organizace a první formy vinařských družstev. V roce 1860 byla založena první rakouská vinařská škola v Klosterneuburgu (nyní nejstarší stále existující vinařská škola na světě). Po první světové válce se Rakousko stalo třetím největším výrobcem vína na světě a stavební práce na nových vinicích pokračovaly. Byla založena první vinice s vysokou kulturou vytvořená Lenzem Moserem z Rohrendorfu v oblasti Kremstal. Vinná réva byla stažena na drátěný model, který dovolil racionálnější hospodaření ve vinohradu. Tato modernizace se rozšířila po celém světě. Vinařský boom byl nezastavitelný, jdoucí ruku v ruce s rozvojem turistiky v regionu Wachau a kolem Neziderského jezera. Ale rok 1985 přinesl nepříjemné události.Někteří obchodníci ve snaze vyrábět co nejlahodnější přívlastková vína, přidávali do sudů glykol používaný k chlazení automobilových motorů. Tato krize poškodila rakouské vinařství na několik dalších let. V důsledku těchto událostí byl vydán nový Vinařský zákon, který byl v evropském srovnání velmi přísný a příkladný a velmi rychle zahájil rychlé zotavení trhu s vínem. Tomu pomohly také inovace nové generace mladých vinařů, kteří v té době v mnoha firmách převzali odpovědnost. Těžili zejména ze svých studijních cest po světě a z mezinárodních zkušeností. Následovaly nové technologie při výrobě vína spolu s větším povědomím kvalitní práce ve vinicích, a také rostoucí zájem spotřebitelů o kvalitní vína. Nové odrůdy vzbudily zvědavost, stávající tradiční odrůdy byly obnoveny, a dřívější Rakousko, nejsilnější v bílých odrůdách vín, se stává velmi silným i v produkci vín červených - rakouský vinný zázrak začal. A svět se začal o rakouské víno pozorně zajímat a mnohá významná ocenění dokazují prvotřídní kvalitu všech vinařských oblastí.
V tomto období byla také založena rakouská obchodní vinařská společnost „Österreichischen Weinmarketingservicegesellschaft“(1986) a též Vinařská akademie Rakouska „Weinakademie Österreich“ (1991), jako mezinárodně uznávaná vzdělávací instituce. V roce 1995 přistoupilo Rakousko k Evropskému společenství a byl přijat evropský zákon o víně.
Se zavedením systému apelací DAC (Districtus Austriae Controllatus) byly poprvé zaručeny původy jednotlivých vybraných odrůd rakouských vín z vyjmenovaných oblastí.Rakousko se tak zařadilo po bok velkých vinařských zemí, jako jsou Itálie, Francie a Španělsko.
